Strom světa a smaragdový sen
9000 let před Warcraftem…

Po mnoho let se noční elfové snažili neúnavně obnovit vše na jejich zmučené prastaré domovině. Zanechávajíc jejich zničené chrámy a cesty zarůst, začali noční elfové stavět nová obydlí mezi zelenými stromy a ve stínech hory Hyjal. Časem se z jejich tajemných příbytků vrátili i draci, kteří přežili Rozdělení.

Alexstrasza rudá, Ysera zelená a Nozdormu bronzový se snesli na poklidné mokřiny druidů zkoumajíc ovoce práce nočních elfů. Malfurion, který se stal Arci-druidem nesmírné moci, přivítal mocné draky pověděl jim o stvoření nové Studni věčnosti. To draky poplašilo a začali spekulovat o tom že by s pomocí nové Studně mohla Legie znovu zaútočit. Malfurion a tři draci se dohodli, že musí zajistit, aby agenti Plamenné Legie nikdy nenalezli novou Studnu.

Alexstrasza Životavázač, vložil jeden okouzlený žalud od Studny Věčnosti. Žalud vzbuzený mocí magických vod vyklíčil k životu jako obrovský strom. Mohutné kořeny rostly z vod Studně a při pohledu na korunu se zdálo že se dotýká nebe. Nezměrný strom bude připomínkou spjatosti nočních elfů s přírodou, a jeho životadárné kořeny se roztáhnou do země, aby časem hojili zbytek světa. Noční elfové dali Stromu Světa jméno Nordrassil, což v jejich rodném jazyce znamená „koruna nebes“.

Nozdormu Věčný okouzlil seslal na strom mocné kouzlo, které zapříčiňovalo, že dokud bude Strom Života stát, nikdo z lidu nočních elfů nebude postižen žádnou chorobou ani nemocí.

Ysera Snící také okouzlila Strom života, tentokrát kouzlem, které se váže k jejímu světu, nadpozemské dimenzi známé jako Smaragdový sen. Smaragdový sen, obrovský stále se měnící svět duší, existoval za hranicemi fyzického světa. Z snu Ysera regulovala příliv a odliv přírody a vývoj světa samotného. Druidi nočních elfů včetně Malfuriona Samotného byli vázáni ke snu skrz Strom Světa. Jako část mystické smlouvy svolili druidi, že budou spát po staletí, aby se jejich duše mohli potulovat po nekonečných cestách Yseřiny Říše snů. Ačkoliv druidé truchlili kvůli ztrátě tolika let v hibernaci, nesobecky souhlasili pomáhat v obchodu s Yserou.
Vyhnanství Vysokých elfů
7300 let před Warcraftem…

Jak století přicházela a odcházela, společnost elfů začala sílit a byla rozlehlá po celém lese, který začali nazývat Ashenvale. Mnoho druhů stvoření, která byla hojná před rozdělením, jako furbolgové nebo ostnatci, se znovu objevili a vzkvétaly na nové zemi. Pod dobrotivým vedení druidů se noční elfové radovali z éry nebývalého míru a klidu pod hvězdami.

Mnoho Urozených co přežili Rozdělení žili nepokojně. Stejně jako Illidan před nimi, i oni se stali obětí odnětí, které vycházelo ze ztráty jimi vyhledávané magie. Pokoušeli se čerpat energii ze Studny Věčnosti a jásat nad jejich magickými schopnostmi. Dath’Remar bezohledný, jasný vůdce Urozených se začal veřejně posmívat druidům, že jsou zbabělci, protože odmítají používat magii což bylo podle něj jejich právo. Malfurion a druidi zamítli Dath’Remarovi argumenty a varovali ostatní Urozené, že jakékoliv použití magie bude potrestáno smrtí. V drzém a nešťastném pokusu přesvědčit Druidi o zrušení jejich zákona, rozpoutal Dath’Remar a jeho následovníci strašlivou magickou bouři nad Ashenvale.

Druidové nemohli přinést tolik smrti jejich příbuzným, a proto se rozhodli vyhostit neukázněné Urozené z jejich zemí. Dath’Remar a jeho následovníci byli nakonec rádi, že se zbavili jejich konzervativních příbuzných, nastoupili do podivných lodí a vypluli na širé moře. Nikdo z nich nevěděl co je čeká za bouřlivými vodami Maelstromu, chtěli si udělat vlastní domovinu, kde by mohli bezstarostně praktikovat jejich milovanou magii. Urození, nebo také Quel’dorei, jak je pojmenovala královna Azshara před mnoha věky, nakonec dorazili k západní zemi, kterou lidé nazývali Lordaeron. Chtěli vybudovat jejich vlastní magickou zemi Quel’Thalas, a přestat uctívat měsíc jako noční elfové. Navždy se chopili slunce a jsou známí pouze jako vysocí elfové.
Hlídačky a dlouhé bdění

S odchodem jejich umíněných bratranců se noční elfové znovu zaměřili na ochranu jejich očarované domoviny. Druidové cítil, že čas jejich zimního spánku nadešel a připravili opustit své milované a rodiny. Tyrande, která se stala vysokou kněžkou Elune, žádala svou lásku Malfuriona, aby neodcházel do Yserařina Smaragdového Snu. Ale Malfurion čestně slíbil že vstoupí do Světa snů, při rozloučení řekl kněžce že nikdy nemohou být rozděleni tak dlouho aby to uškodilo jejich lásce.

Zanechána aby chránila Kalimdor před nebezpečími nového světa, shromáždila silné bojovnice z jejích sester. Neohrožené, dobře trénované bojovnice, které slíbili, že budou chránit Kalimdor se stali známými jako Hlídačky. Ačkoliv měli možnost v nejhorším případě zavolat některého z jejich mnoha spojenců, dávali přednost pochůzkám po temných lesích Ashenvale.

Polobůh Cenarius zůstal v měsíčních mokřinách nedaleko Hory Hyjal v Měsíčních mokřinách. Jeho syny, známé jako Strážci háje, nechal blízko nočních elfů, aby pomáhali Hlídačkám udržovat mír v Ashenvale. Dokonce i Cenariovy plaché sestry dryády se začali objevovat v hojnějším počtu.

Úkol střežit Ashenvale činil Tyrande bez Malfuriona po svém boku, jen málo šťastnou. Jak století, kdy druidi spali, plynuli, její obavy o návraty démonů rostly. Nemohla se zbavit tíživého pocitu že Plamenné Legie je stále tam, tam za Velkou Tmou, plánující odplatu nočním elfům.
Zakládání Quel’Thalas
6800 let před Warcraftem…

Vysocí elfové vedeni Dath’Remarem opustili Kalimdor a vyzvali na zápas bouře Maelstorumu a přežili. Jejich loďstva putovala po zničeném světě po mnoho let a objevili mnoho tajemných a ztracených království během jejich dočasných pobytů. Dath’Remar, který na sebe val jméno Slunokroký (nebo také-„ten co kráčí sluncem“) vyhledal místa magických sil, kde vybudoval nové domovy pro svůj lid.

Lodě nakonec dopluli k břehům království lidí jež je později známé jako Lordaeron. Ve vnitrozemí vysocí elfové postavili osadu uvnitř klidných Tirisfalských mokřin. Po několika letech mnoho z nich začalo šílet. Terorizovalo je prý jakési zlo, které spalo vespod nekonkrétní částí světa, ale to nikdy nebylo dokázáno. A tak vysocí elfové opustili svůj tábor a vydali se k další zemi bohaté na energii.

Jak překračovali elfové drsné hory Lordaeronu, stávala se jejich cesta stále nebezpečnější. Protože byli odříznuti od životadárných sil Studny Věčnosti, zemřelo mnoho z nich díky chladnému podnebí, únavou a hladem. Nejvíce znepokojující byl však fakt, že už nebyli nesmrtelní nebo odolní vůči živlům. Jejich postavy ztratili na výšce a zmizela i fialová barva z jejich kůže. Navzdory jejich útrapám se setkali s mnohými stvořeními, které předtím na Kalimdoru neviděli, objevili i kmeny primitivních lidí žijících a lovících v prastarých lesích. Nejhorší však bylo setkání s žravými a mazanými lesními trolly Zul‘Amana.

Tito mechem porostlí trollové si dokázali zregenerovat ztracené končetiny a uzdravit bolestná fyzická zranění, jenže to byla barbarská a zlá rasa. Amaniho říše se táhla přes většinu severního Lordaeronu a trollové těžce bojovali, jen aby udrželi nechtěné návštěvníky od svých hranic. Elfové začali mít averzi vůči ošklivím a ničemným trollům a zabíjeli je na potkání.

Po mnoha dlouhých letech našli vysocí elfové konečně zemi, jež by připomínala Kalimdor. Hluboko uvnitř severních lesů kontinentu našli zemi Quel’Thalasu slíbili si, že vytvoří mocnou říši, která bude mocí převyšovat jejich Kaldoreiské bratrance. Naneštěstí založili elfové město na zříceninách starověkého trollího města, které pro ně bylo stále posvátné. Téměř ihned začali trollové útočit na elfy.

Tvrdohlaví elfové, nechtějící se vzdát jejich nového domova využili magii, kterou kdysi nasbírali ze Studny Věčnosti a drželi divoké trolly ve výklenku. Pod vedením Dath’Remara se jim podařilo porazit Amanovi trolly, kteří je přečíslovali jeden ku deseti. Někteří elfové, obezřetní k varováním Kaldoreiských bratranců, cítili, že jejich používání magie by na ně mohlo upoutat pozornost vyhnané Plamenné Legie. Proto se rozhodli, že zamaskují jejich země pod ochranou bariérou, která jim bude dovolovat stále používat magii, aniž by se o tom někdo dozvěděl. Vybudovali řadu masivních runových kamenů na mnoha místech okolo Quel’Thalasu. To značilo hranici magické bariéry. Avšak runové kameny nejenže maskovali elfí magii před mezi-dimenzními hrozbami, ale také jim pomohly zastrašit pověrčivé trolly.

Jak čas běžel, Quel’Thalas se stal zářícím monumentem úsilí vysokých elfů a magické zdatnosti. Jeho překrásné paláce byli zbudovány ve stejném stavitelském stylu jako prastaré síně Kalimdoru. Quel’Thalas se stal zářným, klenotem, jež elfové toužili vytvořit. Rada Silvermoon byla pověřena vládou nad městem, ač si dynastie Slunokrokého stále držela špetku politické moci. Skládalo se ze sedmi nejvyšších elfích pánů, Rada pracovala na bezpečí elfského lidu a jeho zemí. Obklopeni jejich magickou bariérou nedbali vysocí elfové na stará varování Kaldoreiských bratranců a křiklavě využívali magii téměř ve všech aspektech jejich života.

Téměř čtyři tisíce let žili vysocí elfové v míru uvnitř jejich města. Ale lstivý trollové nejdou porazit tak lehce. Osnovali a plánovali v hlubinách lesů a čekali, zatímco jejich počty rostly. Nakonec mocná armáda trollů vyrazila ze stínů lesů a znovu obléhala svítící věže Quel’Thalasu.
Arathor a trollí války
2800 let před Warcraftem…

Jak vysocí elfové bojovali za své životy proti divokému náporu trollů, rozptýlené, kočovné kmeny lidí bojovali proti sobě o upevnění své kmenové země. Kmeny nejranějšího lidstva útočili na své osady bez ohledu na rasovou jednotnost a čest. Jen jeden kmen, známí jako Arathi, viděl že trollové začínají být příliš velkou hrozbou, než aby je mohli ignorovat. Kmen Arathi si přál přivést všechny kmeny pod jeho vedení, aby je mohl sjednotit a postavit se čelem trollí hrozbě.

Po šesti letech mazaní Arathi, rozdrtili ostatní kmeny. Po každém vítězství nabídl klan Arathi mír a rovnost porobeným lidem, tím získali jejich věrnost a oddanost. Časem bylo pod jeho vedením mnoho různorodých kmenů a počty jeho armád rostly. Jistí tím, že se mohou udržet proti trollům i elfům, rozhodli se velitelé Arathi, že postaví mocné opevněné město v jižních oblastech Lordaeronu. Městský stát, pojmenovaný Strom, se stal hlavním městem Arathirského státu Arathor. Jak Strom prosperoval lidé z celého obrovského kontinentu se sjížděli na jih, do bezpečí Stromu.

Sjednocena pod jednou vlajkou se z lidí stala silná, optimistická kultura. Thoradin, král Arathoru, věděl, že tajemní elfové ze severu jsou pod stálým obléháním trollů, ale odmítal riskovat bezpečí svých lidí při obraně cizinců. Mnoho měsíců si všichni mysleli, že porážka elfů na severu je jistá, ovšem dokud unavení poslové z Quel’Thalasu nedosáhli Stromu. Thoradin si konečně uvědomil jak velká byla hrozba trollů.

Elfové přesvědčili Thoradina, že ohromná trollí armáda napadne jih, jen co zničí Quel’Thalas. Zoufalí elfové v potřebě vojenské pomoci spěšně slíbili, že naučí vybrané lidi ovládat magii výměnou za pomoc proti trollům. Thoradin, nedůvěřivý k jakékoliv magii souhlasil, že pomůže elfům z nouze. Téměř ihned přijeli do Arathoru mladí kouzelníci a začali školit skupinu lidí v cestách magie.

Elfové zjistili, že ačkoliv jsou lidé vrozeně neohrabaní v užívaní kouzel, vlastnili k ní jakýsi přirozený vztah. Stovka lidí byla vyučena v základech elfského tajemství (ne více než bylo nutné pro boj s trolly). Přesvědčeni, že jejich lidští studenti jsou připraveni pro boj, opustili elfové Strom bok po boku s mocnými armádami krále Thoradina.

Sjednocené armády lidí a elfů se střetly si drtivými armádami trollů na úpatí Alterackých hor. Bitva trvala mnoho dní, ale armády lidí se neunavily a neustoupili ani o krok před trollým útokem. Mladí elfští páni se domnívali, že nadešel čas k uvolnění jejich magie, proti nepříteli. Stovka lidských mágů velké množství elfích kouzelníků přivolali běsnění nebes a uvrhli trollí legie v plameny. Elementární ohně zabraňovali trollům využívat jejich regenerační schopnosti a spalovali je a mučili zevnitř i zvenčí.

Jakmile se trollí armády zlomili a začali utíkat, vyslal Thoradin své vojsko, aby zabilo každého prchajícího trolla. Trollové se už nikdy nevzpamatují z jejich porážky a historie už je niky neuvidí povstat jako jeden národ. Když elfové zjistili, že Quel’Thalas byl zachráněn před zničením, slíbili oddanost a přátelství k národu Arathor a příbuzným jeho krále Thoradina. Vysocí elfové a lidé poté žili pokojně a v míru po mnoho věků.
Tirisfalští Ochránci
2700 let před Warcraftem…

V nepřítomnosti Trollů v severních zemích začali elfové znovu vybudovávat jejich poničenou domovinu. Vítězné armády Arathoru se vrátili zpět na jih do Stromu. Lidská společnost rostla a prospívala, přesto se král Thoradin obával, že Arathor by se mohl rozpadnou, pokud se přetíží. Snažil se tedy aby Strom byl stále ve středu Arathorijské říše a ta, aby se příliš se nezvětšovala. Po mnoha pokojných letech mocný Thoradin zemřel stářím a zanechal mladší generaci volnost, která jim dovolovala expandovat daleko za země Stromu.

Původní stovka mágů, jež byla elfy vycvičená v cestách magie, rozšířila své síly a studovala kouzla do větších detailů. Tito mágové, vybráni kvůli jejich moudrosti a ušlechtilým duším, vždy používali jejich magii opatrně a zodpovědně. Nicméně předali své znalosti mladší generaci, která se magii neučila v přísnosti a nutnosti, kvůli hrozící válce. Tito mladí kouzelníci začali magii využívat ve svůj prospěch bez ohledu na jejich kolegy.

Jak říše rostla a expandovala do nových zemí, mladí kouzelníci se rozprostřeli po jižních zemích. Ovládajíc mystické síly, bránili mágové své bratry před příšerami a umožnili vybudovat v divočině nová města. Nicméně, jak se jejich schopnosti rozvíjeli, začali být kouzelníci ještě více arogantní a domýšliví a izolovali se od zbytku společnosti.

Druhý Arathorijský městský stát Dalaran byl vybudován v zemích severně od Stromu. Mnoho začínajících čarodějů opustilo omezující hranice Stromu a vydalo se do Dalaranu v naději, že zde budou moci svobodněji využívat jejich magické schopnosti. Tito mágové použili své dovednosti k vybudování kouzelných věží Dalaranu a radovali se z úspěchů jejich studií. Občané Dalaranu tolerovali snahy mágů a vybudovali překotnou ekonomiku pod ochranou jejich magii využívajících obránců. Jenomže, jak více a více kouzelníků zkoušelo své schopnosti, pletivo reality okolo Dalaranu začalo slábnout a trhalo se.

Zlověstní agenti Plamenné Legie, kteří byli vyhnáni když se Studna Věčnosti zřítila, byli lákáni zpět nedbalým používáním magie Dalaranských mágů. Ač to byli relativně slabí démoni, dělali značný zmatek a chaos v ulicích Dalaranu. Většina z těchto démonických setkání byla izolována a vládnoucí Magokraté dělali co jen mohli, aby tyto události skryli před veřejností. Nejmocnější kouzelníci byli posláni do ulic, aby pochytali úskočné démony, ale často zjistili, že jsou v beznadějném přečíslení jednotlivých agentů mocné Legie.

Po několika měsících začalo pověrčivé rolnictvo tušit, že kouzelníci jim něco zastiňují. Začátky revoluce se začali nést ulicemi Dalaranu, jak se paranoidní občané ptali na motivy a praktiky mágů, které dříve obdivovali. Magokraté obávající se, ž by se lidé mohli vzbouřit a Strom by zasáhl, rozhodli se, že kontaktují jediné o nichž se domnívali, že by mohli pochopit jejich problém-obrátili se na elfy.

Jakmile elfové uslyšeli novinky Magokratů o démonických aktivitách v Dalaranu, rychle poslali jejich nejmocnější čaroděje do lidských zemí. Elfští kouzelníci studovali všechny proudy magie v Dalaranu a sepsali detailní zprávu o démonických aktivitách, které spatřili. Po dlouhých poradách se usmysleli, že ačkoliv tu bylo jen několik démonů, kteří se potulovali po světě, Legie by mohla být velkou hrozbou, pokud by lidé stále mohli ovládat jejich magické schopnosti bez dohledu.

Rada Silvermoon, která vládla elfům v Quel’Thalasu, uzavřela tajnou smlouvu s Magokraty z Dalaranu. Elfové pověděli Magokratům o historii starobylého Kalimdoru Plamenné Legii, která stále ohrožoval svět. Pověděli jim, že dokud budou lidé používat magii, budou potřebovat ochranu před zlomyslnými agenty Legie. Magokraté předložili návrh, o posílení jednoho smrtelného šampióna, který by zužitkoval všechnu sílu lidí i elfů povede nekončící tajnou válku proti Legii. Zdůraznili, že většina lidstva by se nikdy nesměla dozvědět o Ochráncích nebo hrozbě Legie, protože lid by mohl ze strachu dělat výtržnosti. Elfové s tím souhlasili a založili tajný spolek, který by pomáhal najít Ochránce a pomohl zarazit vzestup chaosu ve světě.

Protože spolek konal tajné sdružení v zastíněných Tirisfalských mokřinách, kde vysocí elfové založili svou první osadu v Lordaeronu, pojmenovali tajnou sektu Tirisfálští Ochránci. Smrtelným šampiónům, jež byli vybráni, byli vštípeny obrovské schopnosti elfí i lidské magie. Protože tu vždy byl jen jeden Ochránce, měli takovou moc, že mohli bojovat s agenty legie, ať byli kdekoliv na světě. Moc Ochránce byla tak obrovská že jen Rada Tirisfalu, mohla najít potenciálního nástupce, jež by se měl stát Ochráncem. Jakmile Ochránce příliš zestárl, nebo se unavil tajným bojem proti chaosu, Rada vybrala nového šampióna a v kontrolovaných podmínkách mu předala moc předešlého.

Jak šla generace za generací, Ochránci zachránili spousty lidí před neviditelnou hrozbou Plamenné Legie v zemích Arathoru i Quel’Thalasu. Arathor rostl a prosperoval, zatím co používání magie se rozprostíralo po říši. Mezitím Ochránci bedlivě sledovali jakoukoliv aktivitu démonů.
Ironforge - Probuzení trpaslíků
2500 let před Warcraftem…

V časech dávno minulých, když Titáni odešli z Azerothu, jejich děti, známí jako hlinění, pokračovali v hloubení a střežení jam světa. Hlinění byli většinou lhostejní k dění „tam nahoře“ a toužili pouze po opracovávat jámy temných hloubek země.

Když byl svět rozdělen implozí Studny Věčnosti, hlinění byli prudce zasaženi. Navíjejíc bolest samotné země, ztratili velkou část jejich identity a zapečetili se v kamenných komorách, kde byli stvořeni. Uldaman, Uldum, Ulduar…to byla jména pradávných Titánských měst, kde se hlinění poprvé vyformovali v to co jsou. Skrytí hluboko pod světem, žili hlinění v míru téměř osm tisíciletí.

Bohužel je však nejasné co je probudilo. Hlinění uzavření uvnitř Uldamanu, časem vstali z jejich dobrovolného spánku. Tito hlinění zjistili, že se během spánku významně změnili. Jejich hrubá kamenná kůže se změkčila a stala se z ní obyčejná hladká kůže, i jejich moc nad skálami a zemí oslábla. Stali se smrtelnými bytostmi.

Sami sebe nazvali trpaslíky, a i poslední z Uldamanu se vydali brázdit probouzející se svět. Stále byli uklidňováni bezpečím a divy hlubokých míst a tak vyhledali obrovské království pod nejvyšší horou kontinentu. Svou zemi nazvali Khaz Modan („Hora Khaz“), na počest jejich Titánského tvůrce, Khaz’goroth. Stavějíc oltář svému Titánskému otci, vytvořili v samotném srdci hory mocnou kovárnu. A tak město rostlo kolem kovárny a je od té doby nazýváno Ironforge.

Trpaslíci byli od přírody fascinováni a přitahováni obráběním kamenů a drahokamů, a proto vyrazili k okolním horám pro bohatství a drahocenné minerály. Díky jejich práci pod zemí, zůstávali trpaslíci stále izolováni od záležitostí jejich povrchových sousedů.
Sedm království
1200 let před Warcraftem…

Strom pokračoval v působení jako osa dění v Arathoru, ale jako Dalaran, vzniklo mnoho dalších městských států po celém Lordaeronu. Gilneas, Alterac, a Kul Tiras byli prvními z nich, a přičemž každý z nich měl vlastní zvyky a komerční dění, stále však byli pod jednotící vládou Stromu.

Pod ostražitým dozorem Tirisfalského řádu, se stal Dalaran pro celou říši střediskem pro učení kouzelníků. Magokraté, kteří vládli Dalaranu, založili Kirin Tor, sektu, jež byla pověřena dělat seznam každého kouzla, artefaktu a jakéhokoliv magického předmětu, které lidské pokolení poznalo v průběhu času.

Gilneas a Alterac, byli silní podpůrci Stromu a vytvořili mocnou armádu, jež prozkoumala jižní země Khaz Modan. Tehdy se lidé poprvé setkali se starobylou rasou trpaslíků a uviděli jejich jeskyňovité město Ironforge. Lidé i trpaslíci si vyměnili mnoho tajemství ohledně kovářství a strojírenství a objevili společnou lásku k boji a vyprávění příběhů.

Město Kul Tiras, založené na velkém ostrově jižně od Lordaeronu, mělo rozvinutou vyspělou a prosperující ekonomiku založenou na rybolovu a námořnictví. Za čas postavil Kul Tiras velkou flotilu obchodních lodí, která brázdila vody okolo známých zemí, hledajíc exotické zboží k obchodu. Přesto se v rozkvětu Arathorské ekonomiky začali její nejsilnější elementy rozpadat.

Časem se páni Stromu rozhodli, že opustí své vyprahlé jižní krajiny a přestěhují se do bohatých plání severu. Dědicové krále Thoradina, poslední pokrevní potomci Arathi, argumentovali, že by odcházet neměli, poněvadž by poté chtěla odejít i spousta občanů. Ale páni Stromu, chtivý najít sytost a osvícení v nezkroceném severu, byli rozhodnuti, že jejich staré město nechají daleko za svými zády. Daleko na sever od Dalaranu, postavily nový městský stát pojmenovaný Lordaeron. Celý kontinent převzal jméno po tomto městě. Lordaeron se stal Mekkou pro náboženské cestovatele a všechny kdo hledali vnitřní mír a bezpečí.

Potomci Arathi opustili drolící se zdi jejich pradávného domova a rozhodli se, že půjdou dále na jih za Khaz Modan. Po mnoha letech jejich cesta skončila a oni se usadili na severu pevniny, kterou pojmenovali Azeroth. V úrodném údolí založili království Stormwind, které se rychle stalo soběstačným.

Hrstka válečníků stále zůstala uvnitř Stromu, aby bránila zdi svého milovaného města. Nicméně Strom už nebyl centrum říše, ale vyvinul se v nový národ známý jako Stormgrade. Tak každý městský stát začal prosperovat jen sám pro sebe a říše Arathor se definitivně rozpadla. Jak si každý národ sám vytvářel své zvyky a názory, stávali se více a více oddělené jeden od druhého. Vizi mocného krále Thoradina o sjednoceném lidstvu byl konec.
Aegwynn a dračí lov
823 let před Warcraftem…

Jak politika a rivalita sedmi lidských království upadala jako dávno zapálená svíce, linie Ochránců stále bděla a zasahovala proti aktivitám chaosu. Během let se vystřídalo mnoho Ochránců, avšak jen jediný měl v jednu dobu magické síly Tirisfalu. Jeden z posledních Ochránců byla slavná a nadšená lidská válečnice proti stínům jménem Aegwynn. Rázně štvala a vyháněla démony, kdekoliv se jen objevili. Nezřídka však pochybovala o autoritě Tirisfalské Rady, která byla tvořeny převážně muži. Věřila, že starobylí elfové i starší lidé, byli příliš znaveni svým věkem a nebyli dost dalekozrací ve svých myšlenkách, aby zasadili chaosu poslední úder. Nebyla dost trpělivá na dlouhá jednání a debaty, prahnula po tom, aby dokázala jak je skvělá. Díky tomu u ní nezřídka vyhrála ona touha před moudrostí a to i ve velmi důležitých situacích.

Jak její schopnosti v ovládání kosmické magie Tirisfalu rostly, Aegwynn si všimla množství silných démonů v zaledněné krajině Northrend daleko na severu. Cestujíc na sever, vystopovala Aegwynn démony až do hor. Zde zjistila, že démoni chtějí ulovit jednoho z posledních přežívajících draků a vyčerpávají přirozenou magii pradávných zvířat. Mocní draci, kteří utekly před vždy postupujícím pokrokem smrtelných společností, zjistili, že jsou příliš stejnoměrní proti černé magii Legie. Aegwynn napadla démony a s pomocí vznešených draků je vyhladila. Jakmile byl vyhnán poslední z démonů, na celém severu propukla bouře. Ohromná, temná tvář se zjevila nad nebem Northrendu. Sargeras, král a pán Plamenné Legie se zjevil přímo před Aegwynn, zježený pekelnou energií. Řekl mladé Ochránkyni, že konec času Tirisfalu už přichází a svět se brzy podvolí náporu Legie.

Hrdá Aegwynn, věříc, že je soupeř hodný pro hrozivého boha, rozpoutala své síly proti ztělesnění Sargerase. Se znepokojujícím klidem, zničila Sargerasovu fyzickou skořápku. Domnívajíc se, že Sargerasův duch je pryč, naivní Aegwynn zamknula zruinovanou slupku jeho těla do jedné z pradávných síní Kalimdoru, jež byla na dně moře, poté co se zřítila Studna Věčnosti. Aegwynn se nikdy nedozvěděla, že dokonala to co měl Sargeras v plánu. Nevědomky zpečetila osud smrtelného světa v Sargerasův prospěch, ve vteřině, kdy zabila jeho tělo, se Sargerasova duše přesunula do Aegwynnina oslabeného těla. Aniž by o tom mladá ochránkyně měla ponětí, Sargeras byl zatajený v nejtemnějších koutech její duše po mnoho let.
Válka tří kladiv
230 let před Warcraftem…

Trpaslíci z Ironforge žili v klidu a míru po mnohá dlouhá staletí. Jejich společnost rostla rychle na omezení hranicemi jejich horských měst. Ač mocný Vysoký Král, Modimus Anvilmar, vládl všem trpaslíkům s moudrostí a spravedlností , vznikly zde tři silné frakce.

Klan Bronzebeard byl veden zemanem Madoran Bronzebeard a držel vždy blízké vztahy k Vysokému králi a byl tradičním ochráncem města Ironforge. Klanu Wildhammer vládl Khardros Wildhammer, obýval předhoří a skladní útesy okolo úpatí hory a snažil se získat více vlivu uvnitř města. Třetí frakce se jmenovala klan Dark Iron a v jeho popředí stál kouzelník-zeman Thaurissan. Dark Iron se skrýval v nejhlubších stínech a osnoval plány proti ostatním klanům.

Na čas vládl mezi všemi frakcemi tenký mír, ale ten skončil, jakmile Vysoký Král Anvilmar odešel z trůnu kvůli svému stáří. Tři klany začali válčit kvůli vládě nad celou Ironforge. Nakonec vyhrál Bronzebeard, díky své stálé armádě, a vyhostil Wildhammer i Dark Iron z hory.

Khardros a jeho Wildhammerští válečníci se vydali na sever skrz brány Dun Algaz, a tam si založili své vlastní království na vzdáleném vrcholku Grim Batol. Tam prospívali a přestavěli svoje pokladnice. Thaurissan a jeho Dark Iron takto nežili. Vzteklí a ponížení jejich porážkou si slíbili, že se Ironforge pomstí. Vedouc jeho lid daleko na jih, postavil město (které pojmenoval po sobě) v Redridgeských horách. Prosperita a plynoucí léta trochu zmírnili jejich hořkost, jež Dark Iron cítili ke svým bratrancům. Po čase však Thaurissan a jeho kouzelnická žena Modgud vedli dva útoky jak proti Ironforge tak proti Grim Batol. Dark Iron dychtili, aby byl jejich celý Khaz Modan.

Armády Dark Iron udeřili na pevnosti jejich bratranců a téměř převzaly jejich království. Nicméně Madoran Bronzebeard nakonec dovedl svůj klan k rozhodujícímu vítězství nad Thaurissanouvou kouzelnou armádou. Thaurissan a jeho následovníci prchali zpět do jejich města, v nevědomí, že Modgudina armáda proti Khardrosovi a jeho válečníkům nedopadla o mnoho lépe.

Jak se střetli její armády a vojsko Khardrose, použila všechny své magické síly na nahnání strachu do srdcí nepřítele. Na její příkaz se pohnuly stíny a temné věci z hlubin země se plazili nahoru, ve snaze přikrást se k Wildhammerské armádě. Nakonec se Modgud podařilo prolomit brány a mohla obléhat samotnou pevnost. Válečníci Wildhammer zoufale bojovali proti nepříteli a Khardros se brodil skrz masy rozzuřených nepřátel, aby skolil královnu Modgud. Po smrti královny se Dark Iron rozhodli utéci před běsněním Wildhammer do pevnosti jejich krále. Jenže po cestě narazili pouze na armádu Ironforge, která přišla na pomoc klanu Wildhammer. Proti dvěma armádám neměli vojáci z Dark Iron šanci a byli brzo rozdrceni.

Spojené armády Ironforge a Grim Batol se vydali na jih s cílem zničit Thaurissana a jeho Dark Iron jednou pro vždy. Nedošli však daleko, když Thaurissanův vztek zapříčinil kouzlo nezměrných proporcí. Chtějíc vyvolat nadpřirozeného nohsleda, který by zajistil jeho vítězství, Thaurissan vyzval k poslušnosti prastaré síly spící pod světem. K jeho úleku a nakonec i zhoubě zjistil, že stvoření jež přivolal, bylo strašnější než jeho nejhorší noční můra.

Ragnaros nesmrtelný pán ohně a všech ohnivých elementálů, byl vyhnán Titány ještě když byl mladý. Nyní ho však osvobodilo Thaurissanovo přivolání a on znovu vybuchl do bytí. Ragnarosovo strašné znovuzrození do Azerothu, zapříčinilo zničení celých Redridgeských hor a tam, kde byl kdysi jejich střed, teď bouřil ohromný vulkán. Vulkán, známý jako Blackrock Spire byl ohraničován Pálicí roklinou ze severu a Hořícími pláněmi z jihu. Ač samotný Thaurissan byl zabit silami, které on sám rozpoutal, jeho bratři byli zotročeni Ragnarosem a jeho ohnivými elementály. Oni zůstávají uvnitř Blackrock Spire až dodnes.

Vidouc hrůzné zpustošení a ohně šířící se přes jižní hory, král Madoran a král Khardros zastavili svá vojska a spěšně se obrátili zpět k jejich královstvím, neochotní čelit děsivému Ragnarosvu hněvu.

Vojska klanu Bronzebeard se vrátila zpět do Ironforge, opravit jejich slavné město. Wildhammerští se také vrátili domů do Grim Batol, jenže smrt Modgud zde zanechala zlou skvrnu, která zapříčinila neobyvatelnost tohoto města. Jejich srdcí se zmocnila hořkost nad ztrátou jejich milovaného města. Poté co odmítli nabídku krále Bronzebearda, aby bydleli v Ironforge, se vydali na sever do zemí Lordaeronu. Usídlili se v bujných lesích Hinterlands a postavili město Aerie Peak, kde žili blíže k přírodě a dokonce ve spojení s mocnými gryfony.

Aby si trpaslíci z Ironforge udrželi vztahy a mohli obchodovat s jejich bratranci, postavili dva velké oblouky, zvané Thandol Span, aby zbudovali most mezi Khaz Modan a Lordaeronem. Vzpružené vzájemnými obchody obě království prosperovala. Po smrti slavných králů Madorana a Khardrose jejich synové pospolu vytesali veliké sochy na počest jejich otců. Tyto dvě sochy se stali hlídkou nad průchodem do jižních zemí, které se stali vulkanickými po probuzení ohnivého Ragnarose. Ony? sloužili nejen jako upozornění pro všechny, kdo by chtěli útočit na jejich země, ale také připomínali jak Dark Iron zaplatili za své zločiny.

Dvě království si udržovali blízké vztahy po několik let, ale Wildhammer byli hodně poznamenáni událostmi, jež se odehráli v Grim Batol. Zvolili si bydlení nad zemí na hoře Aerie Peak, namísto budování tunelů uvnitř hory. Ideologické rozdíly mezi oběma klany trpaslíků nakonec vedli k rozdělení jejich cest.
Poslední Ochránce
45 let před Warcraftem…

Ochránkyně Aegwynn časem sílila a moc Tirisfalských mokřin jí prodlužovala život. Pošetile věřící, že nadobro zničila Sargerase, pokračovala ve vyhánění jeho sluhů po téměř devět století. Přesto se Rada Tirisfalu nakonec rozhodla, že její služba už skončila. Nařídila Aegwynn vrátit se zpět do Dalaranu, aby si mohli vybrat nového Ochránce. Přesto se Aegwynn, které nikdy k Radě nechovala přílišnou důvěru, rozhodla vybrat si svého následovníka sama.

Hrdá Aegwynn plánovala porodit syna, kterému by odevzdala svou sílu. Neměla v plánu, aby Rada Tirisfalu mohla manipulovat s jejím následovníkem, jako se o to pokoušeli u ní. Cestujíc na jih, k zemím Azerothu, našla Aegwynn dokonalého muže-otce pro jejího syna. Zkušený lidský kouzelník jménem Neilas Aran. Aran byl dvorním zaklínačem a poradcem krále Azerothu. Aegwynn svedla Arana a v jejím lůně se začal vyvíjet jejich syn. Neilasův přirozeně blízký vztah k magii přeběhl i k nenarozenému dítěti a definoval tragické kroky, jež dítě později udělá. Síla Tirisfalu se do dítěte také přenesla, ale ta ještě nebude probuzena dokud dítě nenabude vysoké psychické zralosti.

Čas plynul a Aegwynn porodila syna v odlehlém háji. Pojmenovala chlapce Medivh, což znamená „střežitel tajemství“ v jazyce vysokých elfů. Aegwynn věřila, že chlapec dospěje v dalšího Ochránce. Naneštěstí škodlivý Sargerasův duch, který se skrýval v její duši přešel do bezbranného dítěte, ještě než se narodilo. Aegwynn neměla nejmenší představu, že nový Ochránce je ovládán její největší nemesis.

Poté co se ujistila, že je její syn zdravý, zanechala ho na dvoře Azerothu s jeho smrtelným otcem a ostatními lidmi. Sama odešla do divočiny připravena přijít do čehokoliv, co jí po smrti čekalo. Medivh rostl ve silného chlapce a neměl ani ponětí o jeho potencionálních Tirisfalských silách.

Sargeras čekal na svůj čas, dokud se mladíkova síla sama neprokázala. Ještě než dosáhl náctiletého věku, stal už se ve Azerothu velmi známí díky svým magickém silám a často také vyrážel na dobrodružství se svými přáteli: Llanem princem Azerothu a Anduin Lotharem, jedním z posledních dědiců krve Arathi. Tři kluci stále prováděli nějaké uličnictví v okolí království, ale většina obyvatelstva je měla ráda.

Když Medivh dosáhl věku okolo čtrnácti letu, kosmická síla v jeho nitru se probudila a střetla se s zvrhlým duchem Sargerase, který se skrýval uvnitř jeho duše. Medivh upadl do strnulého stavu, ve kterém byl mnoho let. Když se probudil z jeho komatu, zjistil že dospěl a jeho přátelé Llane a Anduin se stali vladaři Azerothu. Ačkoliv si přát použít své nově nalezené síly k ochraňování země, kterou nazýval domov, temný Sargerasův duch měnil jeho myšlenky a pocity směrem k zákeřnému konci.

Sargeras se radoval uvnitř Medivhovy duše, která byla čím dál tím temnější., protože věděl, že jeho plány na druhou invazi do světa byli téměř u konce a příčinou bude poslední Ochránce světa.
Kil’jaeden a Temný pakt

V čase Medivhova narození v Azerothu, Kil’jaeden Podvodník seděl a spřádal své plány uvnitř rotující Spodiny. Mazaný pán démonů, z příkazu jeho pána, Sargease, připravoval druhou invazi Plamenné Legie do Azerothu. Tentokrát si nedovolí žádné chyby. Kil’jaeden tušil že potřebuje novou sílu, aby oslabil obranu Azerothu předtím, než Legie povstane na tomto světě. I kdyby byly smrtelné rasy, jako Temní Elfové a draci, již připraveni zápolit s novou hrozbou, budou beztak příliš slabí a neschopní nějakého opravdového odporu až přijde opravdová invaze Legie.

To bylo v čase, kdy Kil’jaeden objevil bující svět Draenoru pokojně plující uvnitř Velké Nicoty. Domov šamanské rasy orků a mírumilovných draenei. Draenor byl idylický stejně jako rozlehlý. Vznešené orkské klany se potulovaly po otevřených prériích a lovily ze sportu, zatímco zvědaví draenei budovali vepřovicová města pod tyčícími se skalami a útesy. Kil’jaeden věděl že obyvatelé Draenoru mají velký potenciál sloužit Plamenné Legii, pokud by byli náležitě zpracováni.

Z těchto dvou ras, Kil’jaeden viděl že válečničtí orkové jsou mnohem více náchylní ke zkaženosti Legií. Byl fascinován starším orkským šamanem, Ner’zhulem, stejně, jako kdysi když Sargeras přivedl královnu Azsharu pod jeho velení. Používaje mazaného šamana jako svého prostředníka, démon rozšířil touhu po bojích a divokost do orkských klanů. Zanedlouho byla duchovní rasa přetvořena v krvežíznivý lid. Kil’jaeden pak nutil Ner’zhula a jeho lidi, aby provedli poslední krok, přijmout na sebe útrapy smrti a války. Jenže starý šaman vida, že by se jeho lidé mohli stát otroky nenávisti navždy, odolal démonovu vlivu a vzepřel se mu.

Znechucen Ner’zhulovým odporem, Kil’jaeden hledal jiného orka, který by mohl přivést jeho lid do rukou Legie. Chytrý pán démonů konečně nalezl ochotného žáka kterého hledal - Ner’zhulova ambiciózního učně, Gul’dana. Kil’jaeden slíbil Gul’danovi nevýslovnou moc výměnou za jeho naprostou poslušnost. Mladý ork se stal zaníceným žákem démonické magie a vyrostl v nejmocnějšího smrtelného zaklínače v historii. Učil ostatní mladé orky prastará umění snažil se vykořenit orkské šamanské tradice. Gul’dan ukazoval nový druh magie svým bratrům, hrozivou novou sílu zkázy.

Kil’jaeden, hledaje způsob, jak upevnit svůj vliv nad orky, pomohl Gul’danovi založit Temnou Radu, tajnou sektu, která manipulovala s klany a rozšiřovala zaklínačskou magii do celého Draenoru. Jak více a více orků začalo vládnout magií zaklínačů, poklidná políčka a potoky Draenoru začaly černat a vadnout. Po čase, obrovské orkské prérie, po generace nazývaná domov, uvadla, zanechávajíc pouze neplodnou červenou půdu. Démonické síly pomalu zabíjely svět.
Vzestup Hordy

Orkové se stávali stále více a více agresivními pod tajnou kontrolou Gul’dana a jeho Temné Rady. Postavili masivní arény, ve kterých orkové zdokonalovali jejich válečnické dovednosti ve věcech boje a smrti. Během této doby několik klanových náčelníků mluvilo otevřeně proti rostoucí mravní zkáze jejich rasy. Jeden takový náčelník, Durotan z klanu Frostwolf, varoval před propadáním nenávisti a běsu. Jeho slova však padla na hluché uši a i mocnější náčelníci jako Grom Hellscream z klanu Warsong se přidali k Gul’danově vizi nového věku válečnictví a vlády.

Kil’jaeden věděl, že orkské klany jsou téměř připraveny, ale potřeboval si být jist jejich nekonečnou oddaností. Tajně pobídl Temnou Radu k vyvolání Mannorotha Ničitele, ztělesnění destrukce a vzteku. Gul’dan svolal klanové náčelníky a přesvědčil je, že pití Mannorothonovy bouřlivé krve je učiní naprosto nepřemožitelnými. Vedeni Gromem Hellscreamem, všichni náčelníci, kromě Durotana, se napili a tak zpečetili své osudy otroků Spalujících Legií. Posíleni Mannorothovým hněvem, náčelníci bezděčně rozšířili toto podrobení ke svým bezstarostným bratrům.

Pohlceni prokletím této nové krvežíznivosti, orkové toužili popustit uzdu své zběsilosti proti každému, kdo před nimi stanul. Vida, že již přišel správný čas, Gul’dan sjednotil válečnické klany do jedné nezastavitelné Hordy. Nicméně tušil, že ostatní náčelníci, jako Hellscream nebo Ogrim Doomhammer by rádi převzali celkovou vládu nad Hordou, Gul’dan si musel najít loutku, kterou by nechal vládnout této nové Hordě. Blackhand Ničitel, obzvlášťe zvrácený a zlý orkský vůdce, byl tím vyvoleným, kdo měl být Gul’danovou loutkou. Pod Blackhandovým velením se Horda rozhodla otestovat sama sebe proti jednoduchým draenei.

Za několik měsíců zlikvidovala Horda téměř každého draeneie žijícího v Draenoru. Pouze roztroušené hrstce přeživších se dařilo vyhýbat se děsivému hněvu orků. Zaplaven vítězstvími, Gul’dan věřil v sílu a moc Hordy. Ale věděl, že bez nepřátel by Horda pohltila sama sebe nekonečnou skrytou chutí po zabíjení.

Kil’jaeden věděl, že Horda je konečně připravena. Orkové se stali největší zbraní Plamenné Legie. Mazaný démon sdílel své vědomosti se svým trpělivým pánem a Sargeras souhlasil, že čas jeho pomsty konečně nadešel.

Konec. S pozdravem Annor.